Jana, 43 let

Před dvanácti lety jsem se zamilovala do vozíčkáře. Seznámili jsme se v květnu, na jedné taneční zábavě. Byli jsem tak mladí, já dvacet devět let, on - pětadvacet. Od začátku mi bylo jasné, že život s mužem, upoutaným na vozíku po autonehodě, rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Ale byla tu láska, mládí, krásná očekávání...Navíc jsem byla svobodnou matkou a zažila již pár nepěkných zklamání. Mirda byl plný životní síly, optimismu a touhy naplnit své omezené možnosti ve svém životě štěstím. Na oplátku mi snášel modré z nebe...Mou malou dceru měl velice rád. Za dvanáct let šťastného soužití, kdy jsme se vzali, zrekonstruovali v podstatě vlastníma rukama malý domek, jsme stihli všichni tři společně procestovat republiku křížem krážem. Většinou se stanem. Vydávali jsme se na cesty způsobem - kde se nám bude líbit, tam zakotvíme náš stan... Naše společná cesta byla po prvním roce doprovázena manželovými velice závažnými zdravotními problémy, které nevynechají jediného vozíčkáře nebo vozíčkářku na světě. Dlouhodobé pobyty v nemocnici, většinou v přímém ohrožení života, vysilovaly mého muže víc a víc, postupně ubýval na váze, optimismu a pomalu se jeho chuť bojovat měnila v touhu , aby se již jeho zdravotní trápení skončilo... Stalo se tak v loni v únoru, kdy své těžké nemoci podlehl. Zůstala jsem sama jen s dcerou, v malém domku na samotě, zatíženém hypotékou na 25 let, spolu se vzpomínkami na něj. Zůstane navždy v mém srdci a nikdy nebudu litovat obětí, 24-hodinové péče v době zhoršeného stavu a všeho úsilí, které jsem musela vynaložit. Neskutečně mi obohatil život. Díky němu jsem totiž začala uvažovat o životě a lidech úplně jinak. Začala jsem si vážit všeho, co na světě mám. Skutečně všeho, úplných maličkostí. A především zdraví. To je totiž k nezaplacení. Dvacet let pracuji ve školství a od samého začátku se snažím vést děti k takovémuto chápání. Aby si odmalinka vážily všeho, co jim život nabízí, druhých, ať jsou bílí, černí nebo postižení - jinak odlišní od normálu. Aby byli pokorní a snažily se víc dávat, než brát. Většinou se mi to daří a vracejí mi to v radostných chvílích, které s nimi prožívám...